Miroslav Kalousek a Mirek Topolánek se rozhodli poradit vládě, jak lidem v dnešní těžké době ještě víc zatnout tipec. Miroslav Kalousek k tomu ještě na vysvětlenou dodává, že chudoba je relativní pocit. Tak určitě. Nabízím vám svůj komentář k jejich desateru.
1. Do roku 2025 snížit počet státních zaměstnanců na úroveň roku 2013 (413 000). Nárůst 70 tisíc zaměstnanců za 10 let nezvýšil kvalitu veřejných služeb, neúnosně však zvýšil objem nutných mzdových prostředků.
Bez uvedení informace, jaké státní agendy se rozšířily za posledních 10 let a o co by, zároveň s propouštěním státních zaměstnanců, navrhli omezit, je tento návrh naprosto irelevantní. Vlastně je to stejný populismus, před kterým oba varují.
2. Příští tři roky nezvyšovat mzdy a platy státních zaměstnanců o více než o tři procenta ročně.
Od posledního zvýšení platů na začátku roku 2020 je kumulovaná meziroční inflace v tuto chvíli již 24, 2 % (úplně se to netýká pedagogů, zdravotníků a příslušníků ozbrojených složek). Inflace v roce 2020 činila 3,2 %, 2021 3,8 %, a do června 2022 17,2 %! Během následujících tří let může meziroční inflace dále růst. Nikomu se jistě nebude chtít pro stát pracovat za poloviční anebo menší plat jen, aby měli Topolánek s Kalouskem radost.
3. Změnit valorizační schéma důchodů. Při současné právní úpravě jsou důchodci jedinou skupinou ve společnosti, která je bezpečně chráněna proti inflaci. Domníváme se, že to jednak není fér, jednak je to finančně neudržitelné.
Tento bod desatera je mimořádně podlý a odporný. Důchodci celý život pracovali a hradili pojistné. Ze zákona je jejich důchod valorizován a ten, kdo by chtěl valorizaci seniorům vzít, uvrhne je do chudoby. Příště může někdo navrhnout, že budeme důchodce a lidi závislé na péči házet ze skály jako ve Spartě?
4. Zrušit strop odchodu do důchodu v 65 letech.
Tento bod v „konzervativní“ politici opakovaně a rádi recyklují. Jaký důchodový věk navrhujete? 100 let?
5. Při zpracování návrhu penzijní reformy mít na paměti, že hlavní prioritou reformního scénáře je dlouhodobá udržitelnost průběžného systému. Různé důchodové komise možná odvedly zajímavou práci, leč na tuto prioritu odpověď nenalezly. Nalézt ji musí vláda, ideálně v kombinaci s reformou daňovou.
Ano, souhlasím. V udržitelnosti systému hrají roli především zdroje. V budoucnu pojistné v průběžném systému stačit nebude. Je proto třeba zamezit vyvádění prostředků a zdanění zisků v daňových rájích. Rozhodně se přimlouvám, aby byly po mnoha letech zabaveny majetky lidem, kteří nejsou schopni vysvětlit původ prostředků a způsob jakým je nabyli.
6. Zvýšit spoluúčast ve zdravotnictví, alespoň za jídlo a hotelové služby ve zdravotnických zařízeních.
Jídlo si mohou pacienti hradit, doma by je též hradili. Za navrhované formulace „alespoň“ však vidím, že by zcela jistě byly učiněny též pokusy o omezení nebo zrušení bezplatné zdravotní péče, což je zcela nepřijatelné.
7. Umožnit nákup nadstandardní zdravotní péče, včetně možnosti soukromého připojištění.
To je jen takový bod do počtu. Všichni víme, že nadstandartní zdravotní péče již v dostatečném rozsahu umožněna je.
8. Zrušit všechny dotace z národních zdrojů podnikatelským subjektům.
Čerpání a přidělování národních dotací je třeba především lépe kontrolovat a chránit je proti zneužívání a korupci. Pak nebude třeba provést jejich zrušení.
9. Zrušit státní příspěvek na stavební spoření.
Jakákoli podpora v oblasti bydlení je dobrá. Zde by spíš pomohlo, aby státem podporované spoření bylo možno využít jen na bydlení.
10. Vrátit do rozpočtu alespoň část každoročních příjmů, které vypadly s daňovým balíčkem z podzimu 2020. Jednalo se cca o 1,5 procenta HDP, které nijak nepomohlo k zotavení ekonomiky, zato představovalo proinflační impulz, a především zdvojnásobilo strukturální deficit. Vláda by měla předložit komplexní daňovou reformu zahrnující i povinné pojistné. Jakýkoliv návrh na zvýšení daňové zátěže je však ospravedlnitelný pouze v případě, bude-li doprovázen návrhem na snížení povinných výdajů v minimálně stejné, lépe pak dvojnásobné výši.
Pokud jde o zrušení tzv. superhrubé mzdy, tak ta byla zavedena dočasně a po odeznění krize měla být již před mnoha lety zrušena. To, kdy se to stalo, nebyl sice úplně vhodný okamžik, ale neznamená to, že by se mělo jít zpět cestou znovuzavedení superhrubé mzdy. Zdanění práce je i po tomto snížení v ČR ve srovnání s okolím vysoké, zatímco zdanění majetku je naopak nízké.
Realizací tohoto scénáře lze dosáhnout postupné likvidace strukturálního deficitu tempem alespoň 0,75 procenta HDP ročně, což pokládáme za nezbytnou minimální ambici. Tempo konsolidace, které schválila vláda 3. června, představuje 0,2 procenta HDP ročně, což je tempo zcela nedostatečné k nutnému ozdravění veřejných financí a v podstatě nepředstavuje žádné fiskální úsilí vlády. Střednědobý výhled, který vláda předloží sněmovně na podzim, proto musí být výrazně ambicióznější v odrazu snahy veřejné finance konsolidovat.
Bla bla bla. Poslední odstavec by se dal zkrátit na jednu větu: Zavedením tohoto hloupého scénáře lze spolehlivě dosáhnout pouze likvidace sociálního smíru způsobit občanům i státu značné problémy, aniž by došlo k deklarovaným úsporám. Takže kluci, díky za rady.
(asi jste pochopili, že kurzivou je původní text desatera a normálním písmem můj komentář)
Zdroje: https://archiv.hn.cz/c1-67096280-je-za-minutu-dvanact-10-rad-fialove-vlade-od-kalouska-a-topolanka a https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-kalousek-chudoba-je-relativni-pocit-stat-nemuze-kompenzovat-vsechno-vsem-209827